Multikulturalita p?íle?itosti zdroj obtí?í

Autor: administrator <admin(at)server.cz>, Téma: TÉMA, Vydáno dne: 30. 08. 2006

Prof. Ing. Ivan Nový, CSc., V?E Praha
Komunikace je nejen jedním ze základních témat marketingu a managementu, ale obvykle i zdrojem mnoha konkrétních potí?í a p?í?inou ?ady konflikt? v ka?dé organizaci.


Komunikace není jen jazyk
Komunikace je nejen jedním ze základních témat marketingu a managementu, ale obvykle i zdrojem mnoha konkrétních potí?í a p?í?inou ?ady konflikt? v ka?dé organizaci. Vzájemné nepochopení a nedorozum?ní, odli?né vid?ní a interpretace mnoha událostí, rozdílné zp?soby ?e?ení pracovních a osobních problém? jsou jen malým vý?tem praktických problém?, s nimi? se setkáváme a které výrazn? limitují výsledky spole?né práce. Nového rozm?ru nabývá komunikace p?i setkávání a st?etávání se lidí z r?zných zemí a kultur.


Nového rozm?ru nabývá komunikace p?i setkávání a st?etávání se lidí z r?zných zemí a kultur. (Ilustra?ní foto)



Problém interkulturní komunikace nespo?ívá jen v ne/dokonalé znalosti cizího jazyka a schopnosti orientovat se v jeho odborné terminologii. Úsp?ch závisí i na dobré vzájemné znalosti kultury a zejména kulturních odli?ností partner?, proto?e ty mohou sice zcela nenápadn?, ale v?ak o to významn?ji ovlivnit celý proces komunikace a následné spolupráce. Problematika kulturních odli?ností obvykle není p?íli? aktuální, pokud formu vzájemné komunikace p?ebírá e-mail nebo fax, jednou ?i dvakrát m?sí?n? odeslaný zahrani?nímu partnerovi. Pokud ale vznikají mezinárodní týmy, lidé z r?zných kultur sdílejí jednu kancelá? a dnes a denn? ?e?í spole?né projekty a pracovní úkoly se spole?nou odpov?dností, pak i drobná nedorozum?ní a chybné interpretace vzájemného jednání mohou vést k posílení tradi?ních p?edsudk? a potvrzení stereotyp? ve smyslu teze, ?e ?s N?mci, ?echy ?i Francouzi se opravdu rozumn? spolupracovat nedá, v?dy babi?ka to v?dycky ?íkala?.
V?decky formulované a praxí potvrzené poznatky interkulturního managementu a marketingu v?ak mohou nabídnout nikoli snad jednoduché odmítnutí ?i odbourání tradi?ních p?edsudk? ?i stereotyp?, v?dy ty p?ece vznikly jako zobecn?ná zku?enost generací, ale spí?e vysv?tlení, co je jejich kulturním zázemím a zejména pak velmi konkrétní, ?asto i výrazn? odli?nou interpretaci jednotlivých sociálních ?i mana?erských situací. Tedy interpretaci zcela jinou, ne? jak je obvyklá u p?íslu?ník? cizí kultury. Podmínkou faktického uv?dom?ní si kulturních rozdíl? je v?ak i dokonalá znalost sebe sama, tedy kultury vlastní, co? není ani samoz?ejmé, ani jednoduché.

Podoba interkulturality
To, co vychází z vlastní kultury, je známé, samoz?ejmé, obvyklé, není pot?eba to pociovat v?dom? a je to zpravidla vnímáno i jako dobré a správné. Kulturn? odli?né je naopak ?asto vnímáno jako ru?ivé, zásadn? deficitní, spí?e chybné ne? správné, spí?e nerozumné ne? rozumné, stejn? tak jako pot?ebující vylep?ení ?i alespo? pou?ení.
Kulturn? cizí je, proto?e je pozorováno a pro?íváno nej?ast?ji u cizích osob a p?i interakci s cizími osobami, zpravidla vnímáno a hodnoceno jako chybné chování jednotlivce. To odpovídá v sociální psychologii dob?e prozkoumanému fenoménu takzvaného tíhnutí ke shod? (Ross a Misbett 1991). Podle n?j je chování, pozorované u osob, p?isuzováno tém?? výhradn? vlastnostem, vázaným na osobu jednajícího a ?ir?í kulturní ?i situa?ní vlivy na chování jsou p?ehlí?eny, podce?ovány nebo úpln? zanedbávány. V mnoha p?ípadech lidé, kte?í nemají kulturn? specifické znalosti a nemají vybudovaný ?ádný cit pro význam r?zných kulturních systém?, nejsou sami od sebe schopni rozpoznat a zbavit se chybných úsudk? v??i cizímu práv? z jejich více ?i mén? silnému tíhnutí ke shod?. Pokud partne?i nemají u? p?edem rozvinutou ur?itou míru tolerance pro dvojzna?nosti, to znamená pro p?ekonání a akceptování nejasných a rozporuplných situací a reakcí v chování, ur?itou míru uznávání cizích zp?sob? uspo?ádání ?ivota a kone?n? i ur?itou otev?enost, zv?davost a schopnost p?isp?t k inovaci v rámci interkulturního setkání, pak z?stanou nutn? uv?zn?ni v orienta?ním systému vlastní kultury. Nebo, nejpozd?ji poté, co dojde ke kulturn? podmín?ným konflikt?m ve významných interak?ních situacích, se do n?ho op?t vracejí. Ve firmách a spole?nostech, které se ve velké mí?e ú?astní procesu internacionalizace a globalizace v r?zných oblastech spole?enského ?ivota, je t?eba mít pracovníky, kte?í jsou schopni ?e?it interkulturalitu v tomto smyslu. Tito lidé musí na jedné stran? mít jasnou orientaci ve vlastní kultu?e, na druhé stran? získat znalosti a porozum?ní pro orienta?ní systémy cizích kultur a mít po?adované interkulturní kompetence. To proto, aby mohli rozpoznat a vyhodnotit synergický potenciál interkulturních situací, spole?ných setkání a sociálního jednání. Takto po?adovaná kvalifikace se nevyvíjí sama od sebe, nap?íklad zp?sobem ?learning by doing?, ale vy?aduje specifické formy u?ení a kvalifika?ní opat?ení, nap?íklad kulturn? specifických seminá?? a training?.

Interkulturní kompetence
Interkulturní kompetence je jednou z d?le?itých stránek sociální kompetence mezinárodních mana?er? nebo pracovník?, kte?í se ve své práci setkávají ?i p?ímo spolupracují s p?íslu?níky jiných kultur. P?edstavuje schopnost vstupovat do interkulturních ?i p?ímo multikulturních sociálních situací, schopnost pochopit je ve v?ech existujících kulturních dimenzích, schopnost je p?im??en? zvládat a v jejich kontextu úsp??n? ?e?it v?cné úkoly.
K tomu je v?ak pot?eba p?istupovat pom?rn? systematicky a cílev?dom?. Jde o interkulturní u?ení, které m??e spontánn? vycházet z vlastní iniciativy jedince, jeho schopnosti se dob?e orientovat v jakýchkoli sociálních situacích a schopnosti zobecnit konkrétní kulturní odli?nosti, poznané a pro?ité p?i setkáních s cizinci. M??e v?ak mít i podobu interkulturního tréninku, zam??eného na hlub?í a systemati?t?j?í poznání a pochopení kulturních standard? jednotlivých kultur, které nejsou pouze turistickou atraktivitou, nýbr? se projevují v konkrétních sociálních a mana?erských situacích. V ka?dém p?ípad? jde v?ak nejen o schopnost poznat a pochopit cizí kulturu, ale i schopnost integrovat ji do vlastního rámce sou?asn? s vlastní kulturní reflexí. Pokud jde o toto interkulturní u?ení, jeho jednotlivé fáze pln? korespondují s rozvojem sociální kompetence mana?era v obecné rovin?:
? poznání a pochopení cizí kultury v jejím fyzickém a systémovém rozm?ru,
? poznání a pochopení jejích kulturních standard? (sociálních hodnot, norem a vzorc? jednání),
? zvládnutí dvou ?i více kulturních vliv? v jedné osob? a ve vazb? na reprezentanta druhé/ostatních kultur,
? zobecn?ní a vytvo?ení ú?inného repertoáru taktik a strategií pro poznání, pochopení a komunikaci s dal?ími cizími kulturami.
Formou jisté parafráze lze ?íci, ?e krok ?. 1 odpovídá schopnosti vyznat se v cizím m?st?, krok ?. 2 odpovídá pochopení toho, pro? cizí m?sto vypadá a ?ije tak, jak vypadá a ?ije, krok ?. 3 odpovídá schopnosti um?t v tomto cizím m?st? spokojen? ?ít a krok ?. 4 p?edstavuje na?i schopnost um?t rychle a snadno ?ít nejen v tomto, ale v jakémkoli dal?ím m?st? na sv?t?.
Interkulturní trénink je pom?rn? novou, moderní a úsp??nou metodou pro zvý?ení kvality a rychlosti procesu tohoto u?ení. P?edstavuje tak ?ízený proces, zalo?ený na zprost?edkování ?irokého okruhu informací, individuálních a skupinových pro?itk? a mo?nosti prov??ení míry interkulturní kompetence jednice i celé pracovní skupiny ?i týmu.
Summary:

Problém interkulturní komunikace nespo?ívá jen v znalosti cizího jazyka a schopnosti orientovat se v jeho odborné terminologii. Úsp?ch závisí i na dobré vzájemné znalosti kultury a zejména kulturních odli?ností partner?, proto?e ty mohou významn? ovlivnit celý proces komunikace a následné spolupráce. Novou, moderní metodou zkvalitn?ní interkulturní komunikace, je ?ízený interkulturní trénink.



Voltaire:

?lov?ka je t?eba posuzovat spí?e podle jeho otázek ne? podle jeho odpov?dí.